Revitalizace zahrady piaristickeho kláštera v Příboře

Přihlašovatel a investor: Město Příbor
Autoři projektu: Ing. Pavla Kašubová, Ing. arch. Zdeněk Quitt, Q studio Nový Jičín
Realizace: NOSTA, s.r.o.
Péče a údržba: Technické služby města Příbora, příspěvková organizace
Plocha: 5 800 m²

Přeměna komplexu piaristického kláštera

Na západním okraji centra města, naproti kostelu svatého Valentina, se rozkládá nejrozsáhlejší městská památka, již zmiňovaný piaristický klášter. Stavba barokní budovy probíhala v letech 1694–1716. Stavělo se podle projektu kroměřížského řádového architekta Giovanni Pietro Tencally. Do užívání piaristé získali klášter v roce 1700, když bylo postaveno jižní křídlo a část křídla západního. Klenba refektáře byla dokončena 17. 10. 1707. Celá stavba byla ukončena v r. 1716 postavením krátkého východního křídla. V tomto roce 1716 počet žáků přesáhl 300. V roce 1875 bylo podle projektu příborského stavitele Bedřicha Karlsedera prodlouženo západní křídlo kláštera a v budově byl zřízen učitelský ústav.

V průběhu minulého století objekt několikrát změnil své využití. Bylo zde mimo jiné učiliště n. p. Tatra, nepřístupné prostory muzejních depozitů, či zázemí pro vzpěračský oddíl.

Obnova celého komplexu kláštera započala v roce 1992, kdy zastupitelstvo města schválilo studii využití objektu zpracovanou Ing. arch. Zdeňkem Tupým.

Budova postupně opět ožívala a v současné době se ve všech jejích prostorách odehrává mnoho činností. V jižním křídle 1. NP jsou umístěny výstavní prostory a depozitář Muzea Novojičínska, p. o., se zaměřením na regionálie města a stálá výstavní síň věnována Sigmundu Freudovi. V západním křídle 1. NP jsou prostory města (přednášková a zasedací místnost, salonek sloužící k setkávání lidí, refektář jako obřadní, přednášková či koncertní síň). 2. NP objektu slouží potřebám základní umělecké školy a městské knihovny.

Přeměna zahrady

Poslední fází k dokončení celého areálu byla revitalizace zahrady, která proběhla v letech 2014 až 2015 podle projektu týmu Ing. Pavly Kašubové a Q studia Nový Jičín. Realizaci zdárně provedla firma NOSTA, Nový Jičín se svými subdodavateli. Zahradnické činnosti prováděly firmy: Zahradnictví Vavřík z Frýdlantu nad Ostravicí a závlahy prováděla firma Ivánek-Zeman, v. o.s. Žabeň.

Historie piaristické zahrady spadá do počátků 18. století. Poté, co piaristé v roce 1700 převzali klášter k užívání, začali s rozšiřováním areálu výkupem pozemků pro budování zahrady. Nejstarší vyobrazení zahrady pochází z roku 1728, podrobnější náčrt pak pravděpodobně z 2. poloviny 18. století. Největší část nádvoří tvořila obdélníková plocha rajské zahrady, která křížovou dispozici cest dělila pozemek na čtyři části, které byly dále ještě děleny diagonálně. Další dvě pole protnuté cestičkou se nacházely podél východní strany této plochy. V dolním poli stála studna. V obvodových záhonech se pravděpodobně pěstovaly léčivé rostliny, koření a květiny pro výzdobu klášterního kostela  sv. Valentina.  Uprostřed byla situována kamenná nádrž s vodou, kterou piaristé využívali k chovu ryb, jež tvořily významnou část jídelníčku. Dle vyobrazení z roku 1728 se před východním průčelím krátkého východního křídla nacházela snad malá okrasná zahrádka. Tato část zahrady plnila především funkci okrasnou a také funkci kontemplační - sloužila řeholníkům k modlitbě a rozjímání.

Piaristické zahrady sloužily také jako místo pro tělesnou práci řeholníků, velmi důležitá byla užitková a výuková funkce zahrady. Výuka probíhala v zahradách právě pro možnost propojení teoretických vědomostí s uplatněním v praktické činnosti. Zahrada byla doplněna dílčími prvky typickými pro barokní zahrady, jako byly treláže, tvarované živé ploty, zídky. Celé kolejní nádvoří bylo ohrazeno pevnou zdí, pouze středovou část severní strany ohrazení tvořil dřevěný plot se zděnou vjezdovou bránou. V severozápadním rohu, jako součást ohrazení, stál zděný přízemní zahradní domek.  Ohrazením se zahrada, která byla metaforou ráje, vydělovala od okolního „hříšného světa“. 

Protože pozemek piaristické koleje byl neustále ohrožován vysokou hladinou podzemní vody, musel být pod úrovní dvora vybudován složitý odvodňovací a kanalizační systém, který by zabránil podmáčení celého areálu včetně zahrady.

Po odchodu piaristů byl v roce 1875 zřízen v budově koleje český učitelský ústav. Vnitřní areál ústavu byl rozdělen na část, kde se nacházela pokusná botanická zahrada a na dvůr, který byl využíván jako školní hřiště, tzv. letní tělocvična. Vnitřní členění plochy nádvoří vycházelo z původní koncepce. Základní křížová kompozice okrasné části botanické zahrady s centrální nádrží na vodu zůstala zachována. V této části byly vysázeny také solitérní ovocné dřeviny. Další část zahrady byla dále využívána jako ovocný sad.

I když zahrada po odchodu piaristického řádu ztratila svoji původní funkci, nově vzniklá školní zahrada učitelského ústavu na ni v mnohém navázala. Až do zrušení učitelského ústavu v roce 1938 hrála nezastupitelnou roli při praktické výuce budoucích učitelů. Po druhé světové válce nebyl již učitelský ústav obnoven a zahrada přestala být využívána a udržována a pustla.

Cílem revitalizace zahrady byla obnova vycházející z křížové dispozice původní, historické koncepce zahrad, včetně naznačení původních účelů jednotlivých ploch a objektů.

Protože z konkrétních prostorotvorných a funkčních prvků nebylo dochováno nic kromě rozpadající se ohradní zdi, byly vodítkem návrhu řešení pouze historické prameny a zadání investora..

Finální ztvárnění horní zahrady se též odkazuje na filozofii piaristů a jejich působení v oblasti vzdělávání především chudého lidu. Motto jejich řádu „Zbožnost a vzdělání“ lze nalézt v zahradě v dynamické formě jednoho z vodních programů kašny ve formě vzkazu Morseovy abecedy.

Rozšíření původního areálu piaristů o dolní zahradu starého sadu vytvořilo předpoklad propojení zahrad i budovy kláštera s historickým jádrem města. Tato část je jakýmsi myšlenkovým pokračováním piaristické filozofie. Hlavními motivy jsou sad, potok a okno.

„Sad“ je pokračováním sadu v horní zahradě a připomenutím pěstitelských aktivit piaristů.

„Potok“ umístěný v hlavní pohledové ose navazuje na vodní prvek a pítko a je jakýmsi pokračováním elementu vody, vnímaného jako symbol života a očisty.

 Výtvarně pojednané „okno“, kterým je potok zakončen, je symbolicky  otevřeno všem názorům, filozofiím, myšlenkám, úhlům pohledu a především možnostem a nápadům, které umožňuje a rozvíjí pravé vzdělání.

Zahrada dnes

Dnes je piaristická zahrada především oázou klidu v těsném sousedství centra města a jeho náměstí. Centrálním prvkem travnaté plochy je jezírko s fontánou připomínající dobu, kdy piaristé v zahradě chovali kapry. Odclonění sousedních domů tvoří výsadba ovocných stromů, evokující bývalou štěpnici. Poetičnost místa doplňují trvalkové záhony podél západního křídla budovy, treláže rozvoní růže. Pod krytým pódiem se konají komorní koncerty. Bylinková zahrádka je oázou pro všechny smysly.

Dominantními prvky „hravé“ části zahrady pod ohradní zdí, sloužící k posezení dětí i dospělých, je „suchý“ potok se záplavou květin květnaté louky a s molem, kde si hrají ti nejmenší. Potok končí dřevěným oknem s působivým retrospektivním pohledem do zahrady i do vlastního nitra. Zahrada je multifunkčním prostorem, který poslouží jak ke komorním kulturním akcím, svatbám, tak i k individuálnímu odpočinku, vyučování a rozjímání. Atmosféru zahrady dotvářejí líbezné tóny skladeb žáků hudebního oboru základní umělecké školy.

Město Příbor přikoupením objektu přiléhajícího k ulici Karla Čapka završilo přímé pěší napojení zahrady na centrum a došlo tak k vytvoření harmonického kompozičního celku zeleně uprostřed města.

Obnova komplexu piaristického kláštera je ukázkou, jak zdařilá může být realizace, když se sladí kvalitní projektanti, restaurátoři a realizátoři. Přes veškeré peripetie a dlouhý čas, který rekonstrukce potřebovala, piaristický klášter rozkvetl v klenot a právem mu opět patří jeho vůdčí úloha v kulturním a společenském dění města.

Líbí se Vám tento park?

CELKEM: 1248 hlasů
POŘADÍ: 6. místo

Vyhlašovatel:

Partneři:

Kontakty:

Ing. Jana Šimečková
e-mail: info@szuz.cz

Údolní 567/33, 602 00 Brno
Tel. + 420 777 581 544